Dej každému dni příležitost, aby se mohl stát tím nejkrásnějším dnem v tvém životě.

Červen 2008

nemůžu

17. června 2008 v 17:33 | Lenka |  Emácký příběhy
Slejvák... Jako každý druhý den v tomhle zapadákově. To mi na sebvědomí nepřidalo. A na náladě už vůbec ne. Jen jsem se procházel. Promoklý na kost, nenáviděn svou vlastní matkou. Když se to
dozvěděla, málem umřela. Přes hlavu kápi, aby lidé neviděli mou tvář. Aby neviděli mé slané slzy smutku. Déšť padá na mé tělo. Jeho kapky si představuji jako slzy oblak a hvězdy jako perly, které jim
nestekly po tváři. Třeba se jim to podaří další den. Třeba ráno, když rosa ulehne na listy. Nebo slzy uroní večer, jako dnes. Večer, jenž je pro mne smutnější než jakýkoli večer před ním.

Nikdy se neopustíme

17. června 2008 v 16:35 | Lenka |  Emácký příběhy
Smutné písničky,venku sníh,sobota,sedíte u počítače....většina z vás tento pocit asi zná.Pocit kdy vám příde všechno těžké,nemožné a kdy se cítíte sami.Tento pocit prožívala i jedna holka.Byla strašně zamilovaná do jednoho kluka.Pořád si psali,telefonovali a vypadalo to,že se z toho co nevidět něco vyklube.Ze začátku to vypadalo jenom jako přátelství,ale pozdeji to začalo bejt vážnější.Potom ale začal couvat.Najednou to nebylo už to,co dřív.

suicide...?

11. června 2008 v 19:20 | Lenka |  Emácký příběhy

Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdeko-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".

Sorry

11. června 2008 v 19:18 | Lenka |  Emácký příběhy
Ještě před pár hodinami byla venku s nejlepšíma kámoškama a se skvělýma klukama a skvěle se bavila. Teď ale sedí v pokoji, bloudí po netu a píše těm jediným dvou lidem, kteří jsou zrovna na icq. Vzpomíná na chvíle, kdy si psali. S tim bezvadnym klukem, s kterym si tak rozuměla. Co když ho viděla už naposledy??? Co když se už nikdy neozve??? Ale proč??? Vždyť si přece tak rozuměli, tak proč jí přestal psát??? Proč si vymazal její číslo z mobilu??? Kde je chyba??? Takový a spousty dalších otázek jí vrtá hlavou. Ale už se rozhodla.

Eyes

11. června 2008 v 19:16 | Lenka |  Emácký příběhy
Bylo jednou slepé děvče, které nenávidělo sebe a celý svět za to, že nemůže nic vidět. Měla
vrozenou vadu očí a nikdy nic a nikoho neviděla. Každého nesnášela, až na svého chlapce. On
byl stále s ní, ve všem jí ochotně pomáhal.

Dialog před svatbou

11. června 2008 v 19:10 | Lenka |  Emácký příběhy
DEN D
----------------------------------------------------------
ONA: ahoooj!
ON: nooo konečně!
ONA: chceš, abych odešla?
ON: ne, ne, ti hrabe? už jen ta představa je hrozná!
ONA: miluješ mě?
ON: samozřejmě, celé dny a noci!
ONA: a podvedl jsi mě už někdy?

Chlapi

2. června 2008 v 19:49 | Lenka |  Blbinky
Pravdivé úvahy o chlapech

Chlapi jsou …
… jako reklamy - nedá se jim věřit jediné slovo
… jako počítače - jsou složití a mají slabou paměť
… jako kopírky - potřebuješ je na rozmnožování a to je tak asi
všechno