Dej každému dni příležitost, aby se mohl stát tím nejkrásnějším dnem v tvém životě.

Květen 2008

Národ sobě=-D

21. května 2008 v 19:34 | Lenka |  Básničky
Národ sobě

Na hlavu nám serou ptáci, co tu bylo to se ztrácí,
neplatí už Národ sobě, Národ jim a lejno tobě.
Náš ministr zdravotnictví, svoji firmu už si jistí,
tvůj osud má ve své moci, při zdraví i při nemoci.
A zdravotní pojištěnec, může sobě chystat věnec,
pokud nemá konto tučné, rozhodnutí bude stručné.

rakovina

21. května 2008 v 19:15 | Lenka |  Emácký příběhy

Kluk - Dnes jsem tě postrádal ve škole, kde jsi byla?
Děvče- Jo… musela jsem jít k doktorovi
Kluk - [Oh] Vážně? Ty?
Děvče - Nic zvláštního.. každoroční prohlídka
Kluk - [Oh]
Děvče - Tak… co jsme dnes dělali v matice?
Kluk - Nic ti neuteklo.. jen spoustu zápisků
Děvče - OK dobře
Kluk - Jo
Děvče- .. mám otázku..
Kluk - ok , ptej se
Děvče- Jak moc mě miluješ?
Kluk - Víš že tě miluju víc než cokoliv!
Děvče - jo…
Kluk - Proč ses ptala?
Děvče- mlčí
Kluk - Je něco špatně?

Divoké kmeny

15. května 2008 v 21:10 | Lenka |  odkazy
online hra-,,Divoké kmeny"

Proč si jí zahrát?
*seznámíte se s novými lidmi
*pokud nemáte co dělat tak je to přímo -,,pravý ořechový"
*zábava i sklamání přímo jak na horský dráze:D

Snad nebudete závislý jak já xD.

Tak šup! Jděte do toho! Nebudete litovat...




www.divokekmeny.cz





2.kapitola-Objev

3. května 2008 v 18:11 | Schiman |  Kniha Eragon
2.kapitola
Objev

Eragon zaklekl do udusaného trávníku a zkušeným okem přelétl stopy.Podle otisků byla zvěř na louce sotva před půl hodinou.Brzy se uloží ke spánku.Jeho kořist,malá srna,která výrazně kulhala na levou přední nohu,byla stále se stádem.Překvapovalo ho,že jí ještě nezahubil vlk nebo medvěd.
Nebe bylo čisté a potemnělé.Foukal mírný vítr.Kolem Eragona se tyčily hory a nad nimi se nesl stříbřitý mrak.Jeho okraje plály červeným světlem,jak je osvětloval měsíc v úplňku,stojící na obloze mezi dvěma zasněženými vrcholky.Po horských úbočích stékaly potůčky z chladných ledovců a třpytivých závějí.Údolím se plížila hustá,pochmurná mlha,takže skoro neviděl na vlastní nohy.
Eragonovi bylo patnáct,už za necelý rok se měl stát mužem.Bystré hnědé oči mu lemovalo tmavé obočí.Jeho obnošené šaty svědčily o tom,že hodně pracuje.U opasku měl v pouzdře zasunutý lovecký nůž s kostěnou rukojetí a v ruce držel tisový luk v jelenicovém pouzdře,které ho chránilo před vlkem.Na zádech nesl ruksak upevněný k dřevené kostře.
Zvěř ho zavedla hluboko do pásu hor zvaných Dračí hory,táhnoucího se od severu až na jih celým územím Alagaësie.S tímto rozeklaným pohořím se spojovali podivní lidé a podivné pověsti,které nikdy nevěstili nic dobrého.Eragon se přesto Dračích hor nebál-byl z okolí Carvahallu jediný,kdo se odvážil stopovat zvěř hluboko do jejich skalnatých zákoutí.
Už třetí noc byl na lovu a zbývala mu jen polovina jídla.Pokud ne,
Uloví tu srnu,bude se muset vrátit domů s prázdnou.Zima se kvapem blíží a jeho rodina potřebuje maso a nemůže si ho dovolit kupovat v Carvahallu.
Eragon chvíli přemýšlel v tlumeném měsíčním světle a pak vykročil do lesa směrem k rokli,kde se podle něj zvěř určitě uložila k odpočinku.Stromy zakrývaly výhled na nebe a vrhaly na zem střapaté stíny.Stopy kontroloval jen příležitostně;věděl kam jde.
Když dorazil k rokli,vytáhl tři šípy.Jeden z nich vložil do zářezu a druhé dva držel v levé ruce.Jediným jistým pohybem napjal tětivu luku.Ve světle měsíce viděl asi dvacet nehybných hromádek v místech,kde zvířata ležela v trávě.Srna,kterou stopoval,byla na okraji stáda,s levou přední nohou nepřirozeně nataženou podél těla.
Eragon se pomalu plížil ke stádu,připravený okamžitě vystřelit.Veškeré jeho úsilí posledních tří dnů směřovalo k tomuhle okamžiku.Naposledy se nadechl,aby se zklidnil,a-vtom se tichem noci se rozlehla obrovská rána.
Stádo se dalo na útěk.Eragon vyrazil vpřed,a jak se hnal trávou,do tváře se mu opřel horký vítr.Prudce zabrzdil a vystřelil na běžící srnu.Šíp ji minul jenom o vlásek a on vztekle zasyčel do tmy.Zaklel,otočil se a automaticky si nachystal další šíp.
V místech,kde předtím odpočívala zvěř,doutnal veliký kruh trávy a stromů.Mnoho borovic mělo ohořelé jehlice a tráva kolem spáleniště byla polehlá.Vzduchem se nesl obláček kouře a zápach spáleniny.Uprostřed spáleného kruhu ležel nablýskaný modrý kámen.Nad sežehlým místem se linula mlha a zlehka se kolem něj vlnila.
Několik dlouhých minut zůstával Eragon ve střehu, ale jediné,co se na palouku pohnulo,byla mlha.Opatrně položil tětivu a vyskočil kupředu.V měsíčním světle jeho postava vrhala bledý stín přímo na kámen,u něhož se zastavil.Šťouchl do něj šípem a uskočil.Nic se ale nestalo,a tak ho opatrně zvedl.
Ještě nikdy neviděl,aby příroda vyleštila kámen tak do hladka.Jeho dokonalý povrch byl tmavě modrý,až na tenounké bílé žilky,které na něm tvořili hustou sít´. Kámen pod jeho prsty chladil a byl neuvěřitelně jemný,jako ztuhlé hedvábí.Měl tvar asi stopu dlouhého oválu a mohl vážit několik liber,i když ve skutečnosti byl lehčí,než se zdál.
Eragonovi připadal překrásný a zároveň děsivý.Odkud se tu vzal?Má nějaký zvláštní účel?Pak ho napadla ještě znepokojivější myšlenka:Dostal se sem náhodou,nebo je určený přímo pro mě?Ze starých příběhů se naučil přistupovat ke kouzlům i těm,kdo je užívají,nesmírně opatrně.
Ale co mám s tím kamenem udělat? Špatně by se mu nesl a navíc mohl být nebezpečný.Asi by ho tu měl raději nechat.Projel jím záchvěv nerozhodnosti a kámen skoro odhodil,ale nakonec ho něco zastavilo.Když nic lepšího,dalo by se za něj koupit nějaké jídlo,rozhodl s pokrčením ramen a schoval kámen do ruksaku.
Rokle byla příliš otevřená,než aby se v ní dalo bezpečně utábořit,a tak vklouzl zpátky do lesa a rozprostřel si pokrývku pod kořeny vyvráceného stromu.Když povečeřel chléb se sýrem,zachumlal se do přikrývek a usnul v myšlenkách
nad tím,co se mu přihodilo.